Další ročník Kozafestu je za námi a můžeme konstatovat, že byl opět povedený. Tentokrát se nekonaly žádné průtrže mračen a můžu říct, že jsem rád i za solidní festivalovou odpolední teplotu. Nedorazily totiž ani třicítkové pařáky následované úžehy fanoušků. Když k tomu přidáme libové kapelky, prasátko na rožni a rohozecké pivko, konstalace je pro hudební nadšence ideální.

Pavoucy rozjeli dnešní hudební smršť už ve dvě odpoledne, tedy jejich vystoupení spíš přihlíželi jen kolemjeducí cyklisté a rodiny s kočárky. In Touch už si pár diváků našli a musím přiznat, že si získali přízeň i mého sluchovodu. Železnobrodská partička už si stihla vybrousit EPčko a zahráli z něj velmi podařené kusy.  Melodické texty a živelnost mi připomněly v nedalekých Dolánkách nedávno hrající Imodium.

Další melodický crossover se vrhnul na diváky v podání Doktora Triceratopse. Pražští už lehce odrostlí pánové nám zahráli chytrý rokec dělaný přesně pro odpolední pohodičku  na trávě. Na první poslech by klidně mohli strčit do kapsy kdejaké Kabáty. Chraplák Ondry Černého vystřídal melodičtější popově rockový slaďák Michala Kurilly z Hush. Kluky jsem už fakt dlouho neslyšel na živo a už při čtvrté kapele jsem se utvrdil v tom, že pořadatelé měli ve výběru kapel opět šťastnou ruku.

Zatímco slunce už příjemně ubíralo na své síle, čekala nás turnovská dvojkombinace progresivníchSwanflower a agresivních All Friends Dead. Produkce z dílny Lukáše Mixánka, hudebního mozku Swanflower, je perfekním spojením melodických vyhrávek a líbivých anglických textů, tedy pro mě úspěch zaručen, zvlášť, když songy sem tam prořízne hutný kytarový riff řádně podpořený bicí soustavou.

AFD mě opět nezklamali a spíš až překvapili, že dokážou i za denního světla rozpoutat v sobě i divácích tu animální zuřivost a nechat všechny pořádně se vybouřit na deathcorový nářez… Když je vidíte na pódiu, ani byste neřekli, že vám při prvním seznámení nezlomí ruku, ale jsou to všichni fakt pohodáři 🙂 Hned po ukončení setu jsem si byl jistý, že to bylo jedno z jejich nejpovedenějších vystoupení a adrenalin ve mně proudil ještě pěkných pár desítek minut. Škoda plýtvat popisem, tohle se MUSÍ vidět na živo – třeba příští pátek v Meetfactory!

Zvolnění jen o malý kousek nás čekalo s TartarO:s. Přímočarý hardcore newyorkského typu nám kluci přivezli z dalekého Krnova a nenechali tak metalové přiznivce vychladnout. Kdo je nestihl, může se na ně přijít podívat 7. září do Dolánek. Nefalšovaný hardrock nám přivezli Red Baron Band, kteří se na Kozu opět po roce vrátili – tentokrát bohužel bez hammondek a zpěvačky Moniky. Nicméně dlouhé vyhrávky a precizní sólíčka musí chytnout každého muzikanta a rockového nadšence.

Pořádající Silent Session si střihli svůj set od desíti a nebylo divu, že měli zřejmě nejvěší divácký úspěch. Pánové těží z dlouhých let, kdy sbírali na koncertech fanoušky a také z přehledu, který za dobu svého působení získali. Je poznat, že už nemusí nikoho napodobovat a s přehledem jen nechají pracovat své hbité prsty, případně hlasivky. Pro mě bohužel poslední pohodička nakonec. Sety Rain a Hallodrn můžete popsat do komentářů.

Na Kozafestu se myslím vyplácí bezvstupenková politika, která se v chamtivých českých zemích jen tak nevidí. Přeju tedy tomuhle podniku rentabilitu, abychom se u řeky Jizery mohli za rok sejít znova na kvalitní hudební produkci…