Nejen vodáky velmi oblíbená restaurace Zrcadlová Koza byla již po čtvrté místem setkání rockových kapel a jejich věrných fanoušků. Již od brzkých poobědových hodin se zde v sobotu 25. června konal Kozafest 011. Tahákem nebyly letos jen kvalitní kapely, ale jistě také skutečnost, že se podařilo sehnat sponzory, díky kterým byl vstup zadarmo. To přilákalo velmi slušnou návštěvnost a zároveň vytvořilo i příjemnou atmosféru.

Již po první hodině odpolední se šlo na přihlížející diváky ztvrda. Kultovní kapela Assessor spustila nekompromisní thrash metal a ve svém vystoupení nechala zavzpomínat na své největší hity. Následovali progresivní mladí turnovští mágové dobré nálady Clockwork Ceremony. Ač skupina stále čeká na nahrání své první placky, jejich songy jsou tak chytlavé, že minimálně já je už znám skoro nazpaměť – prostě další tahák, který již brzy odpoledně přilákal fandy dobré muziky.

Po nazvučení jsme se odebrali o pěkných pár let nazpět a na podiu se objevili Orient Rock, kteří brázdí se svým bigbeatem české luhy a háje již 45 let. Po nich nalezli na stage velmi slušně znějící crossoverPavoucy. Hudba sice příjemná, ale publikum (včetně mě) se již chystalo na místní nekompromisní HC/DC nářez All Friends Dead. Je to brutální masakr ušních bubínků i kdyby tahle skvadra hrála na půl plynu – ale to samozřejmě nepřipadalo v úvahu. I když to všichni tak cítit nemusí, pro mě má tahle muzika sílu přívalového deště, který před dvěma lety na Koze málem srovnal pódium se zemí. Mám taky pocit, že pátá odpolední byla zřejmě poslední možná doba, která zaručila, že fanoušci nebou ještě natolik nabuzení alkoholem, aby po prvním songu nezdemolovali “nášlapy”. Prostě paráda 🙂

Další crossover metalová banda, která se dnes objevila na podiu, byli Rain. Sice ne tolik skákavé, ale za to příjemné melodie k pivu… Nejen k pivu, ale i k poslechu – to je Red Baron Band… Parádní hard rock, který opět zavítal na Kozu a u kterého je slyšet, že ho tvoří velmi sehraní muzikanti. Na přibývajícím davu pod pódiem bylo také vidět, že je kapela zajímavá nejen hudebně, ale i vizuálně – a to nemluvím jen o hammondkách, které s sebou skupina vozí, ale především o Monice Infernalis za mikrofonem 😉

Primetime letošního ročníku si pro sebe vyhradili pořádající Silent Session – místní rocková skupina, která je už se svými nástroji sehraná nějakou tu dodu a stále jim to velmi dobře funguje. Důkazem budiž zatím asi největší návštěvnost pod stagí.

Pro mě osobně doposud neznámí Snovonne to rozjeli naprosto dokonale. Atmosférický progresivní rock, vystoupení očividně užívající si kapela a především charismatická zpěvačka nenechala přihlížející dlouho v klidu. Nejodvážnější (myšleno nejvíce alkolem opojení) se v mžiku vypořádali se zábranami a během chvíle se nacpali pod stage… Pro ty, kteří nebyli po celodenních výkonech ještě vyřádění, tu byli závěreční Black Bull.

Doufám, že se pořadatelům jejich letošní volnovstupový tah vyplatil a příští rok se znovu na stejném místě sejdeme.